Kreacionismus či evoluce?

12. května jsem v 16.30 shlédl na ČT2 dokument Bible proti Darwinovi. Souhrou náhod jsem začátkem května vyslechl na rádiu Proglas rozhovor s jistým kreacionistou. Proč zmiňuji tyto dva své zážitky? Uvědomil jsem si, jak snadno může člověk sklouznout k zášti vůči svým odpůrcům ve chvíli, kdy si je jist, že disponuje jedinou a absolutní pravdou. Jak nebezpečné může být, jestliže nejsme ochotni respektovat názor odlišný od našeho, jsme-li zaslepeni vlastním přesvědčením.

Dokumentem se vysílaný snímek dá nazvat pouze zčásti. Zastává se evoluce, což jsem očekával, ale proč má v sobě tolik zášti ke křesťanství? Již dlouho jsem takovou nenávist ve sdělovacích prostředcích neviděl. Staví se proti kreacionismu nebo chceme-li proti teorii inteligentního plánu a odmítá jakoukoli možnost existence transcendentní bytosti, které většina lidí, kteří v něco věří, říká Bůh. Každá mince má ovšem dvě strany a kritika do řad příznivců kreace byla v lecčems bohužel na místě.

Rozhodl jsem se proto vyjádřit svůj názor na tuto otázku související se samotným původem světa a člověka a opírat se přitom nejen o vlastní rozum, nýbrž i o nauku katolické církve.

Co tedy kreacionisté tvrdí? Tito lidé vykládají původ všeho takto: Bůh stvořil vesmír, Zemi, rostliny, živočichy a nakonec i člověka opravdu během šesti dní. Přesně během šesti dní, jak je známe dnes. Je tomu tak prý zcela jistě, neboť Bibli není důvod nevěřit (to zcela jistě). Na druhé straně stojí už 150 let evoluční teorie Charlese Darwina, která nám říká, že všechno živé má dynamiku, vyvíjí se, nic nezůstává stejné, přizpůsobiví přežívají, ostatní nikoli. Jak to tedy je? A jak se máme zachovat, když nám někdo tuto otázku položí? Máme stát za stvořením a popírat poznatky moderní vědy nebo zapřít Boha a přiznat, že pradědeček byl šimpanzem?

Zajímavým postřehem zůstává, že většina lidí si zvykla vrážet mezi tyto dvě teorie slůvko NEBO. Málokdo se vás zeptá: Čemu věříš? Většinou otázka tohoto typu vypadá následovně: Věříš ve stvoření nebo evoluci? Mezi těmito dvěma hypotézami má být tedy nepřekonatelný rozpor, otázka je formulována černobíle a najednou je třeba se rozhodnout.

Jenomže pouze černobílého není nic a každá mince, má kromě rubu a líce i hranu. Stejně je tomu tak i v tomto případě a bohužel, žádná ze stran není ochotna připustit ve své zabedněnosti něco jiného, než sama hlásá. A tak se stále dozvídáme o nových vědeckých poznatcích, exaktně získaných, přesvědčivých a nevyvratitelných, dokazujících, že vesmír je starý 14 miliard let, člověk je dosavadním vrcholem evoluce a další podobné teze, které jsou potvrzeny a oficiálně se vyznávají stejně jako náboženství, které má ale jednu chybu: hlásá se bez Boha. Na druhé straně stojí příznivci kreace, většinou hluboce věřící lidé, ochotni položit život za dogma, že Bůh stvořil svět přesně v šesti dnech, jak to známe z Geneze.

Co je tedy tou hranou mince, jádrem pudla, který si nechce ani jedna ze stran připustit? Stvoření a evoluce si neodporují! Bůh skutečně stvořil z ničeho všechno, ale rozhodně se Duch Boží nad vodami nevznášel se stopkami v ruce, aby si odměřil šest dní a pak si odpočinul. Bůh stvořil vše, ale proč by jako všemohoucí nemohl člověka stvořit řízenou evolucí. Sama církev již dávno uznala, že tělo je dílem evoluce, ale život, rozum a řád dává pouze Duch Boží. To Bůh byl hybatelem Velkého třesku, on vnesl do všeho řád, který pozorujeme každý den, pokud jsme dostatečně vnímaví! Nebo si vážně myslíme, že ‚to vzniklo samo‘?

To jen tak pro pořádek. Není ale žádný důvod si myslet, že Bůh stvořil svět během šesti dní. Ne že by nemohl. Kvůli přesnému výkladu Písma však kreacionisté zarputile odmítají všechny důkazy, které přináší moderní věda. Zemi prý stvořil Bůh nejdříve a hvězdy až čtvrtý den, člověk žil v ráji spolu s dinosaury a víte, kam se prý poděla voda z potopy světa? Podívejte se na Zemi z orbitální dráhy, voda je prý vidět všude, proč by tedy nemohla pokrýt všechny kontinenty? Tomu snad nikdo nemůže věřit… Zarážející věcí je právě přesvědčení, že v Písmu je stvoření popsáno přesně. Proč potom nevezmeme celou Bibli a nevykládáme ji přesně? Pardon, to by pak nebyl výklad, ale čtení statistik a faktů. Kdyby tomu tak bylo, nač bychom potřebovali kněze, kteří nám každou neděli vykládají písmo v homiliích, pokud je všechno psáno nemetaforicky? Jak kreacionisté vysvětlí, že, jak je psáno, jeden den je jako tisíc let a tisíc let je jako jeden den? Neměli bychom právě za tímto veršem hledat pravý výklad stvoření světa? Nemluvil snad sám Kristus v podobenstvích a nevysvětloval je? A což teprve Zjevení Janovo? Opravdu se v posledních časech usadí na orbitě planety anděl a ze sedmi nádob bude vylévat pohromy na Zemi? To by si měl dát pozor na nepořádek, který jsme tam za dobu letů do vesmíru nadělali. Třeba si nakonec nebude mít ani kam sednout kvůli vyřazeným družicím obíhajícím naši planetu… Cítíte tu nesmyslnost?

A v případě evoluce to samé, modlou je přirozený výběr, vysoce sofistikované systémy (nejen) našich těl se zde objevily náhodou a vše se řídí podle přírodních zákonů. Jenomže zákon musel někdo dát, žádný systém se sám od sebe nesestaví a pokud jsme alespoň trochu obeznámeni se složitostí byť jen látkové výměny v našem těle nebo s principem fotosyntézy, nemůžeme přece tvrdit, že neexistuje bytost, inteligentní konstruktér, který dal tomu všemu řád a smysl! Dejme vedle sebe cihly, písek, cement a vodu a čekejme, až se sám postaví dům. Nestane se nic! Musí přijít inteligentní bytost, v tomto případě člověk a dům postavit, byť nedokonale, protože není Bůh, ale pouze jeho obraz. Bůh však tvoří věci dokonalé, fungující po miliardy let. Pro Něj je hračkou způsobit genetickou mutaci a popohnat evoluci k novému druhu. On je alfou i omegou všeho, dějin i našich životů.

Problém je tedy opět mezi vědou a vírou. Věda nikdy neuzná Boha, protože ho nemůže dokázat. Otevřete Katechismus katolické církve: Vždyť kdybychom poznali Boha, už by to nebyl Bůh. Věda je pohodlnější, všechno si můžeme osahat, spočítat, vynést do grafu. Je pohodlnější se ve vlastní pýše ohánět náhodnými mutacemi, díky nimž si můžeme dát třeba banán, než se sklonit před Bohem a poděkovat mu, že jsme dostali banán od něj a můžeme ho sníst. Obě radikalizované skupiny lidí mohou v přesvědčenosti o vlastní absolutní pravdě začít prosazovat své názory násilím. V tom je největší nebezpečí. Snažme se být tedy tolerantní a k toleranci vybízet. Vysvětlujme postoj náš a postoj církve k této otázce způsobem, jenž nevyvolává odmítavé nebo dokonce nenávistné reakce. Není přece důležité donutit ostatní, aby přijali naši teorii, ale aby o ní přemýšleli a sami se rozhodli podle svého uvážení. Postavme onu pomyslnou minci na hranu a přestaňme si vybírat mezi jedním či druhým! Obě varianty jsou správné, když se dobře interpretují. Rozhodněme se sami!